Článek uveřejněn 21.2.13 - JAK TO VIDÍ MÉDIA

Médii proběhla zpráva o výzkumu spokojenosti žen s péčí v českých porodnicích. 70% matek je spokojených. Obecně to znamená, že je vše v pořádku.  Není potřeba nic měnit, většině žen české porodnice vyhovují.

A co těch 30% žen? Jakou mají možnost volby? Jaké se nabízejí alternativy pro ženy, které tak docela nejsou spokojené?

Mají jedinou možnost. Přizpůsobit se. Přizpůsobit se většině, protože vymýšlet alternativy pro menšinu se finančně nevyplácí.

Dle redaktorky ČT1 však existuje jedna alternativa.  1 až 2% žen (zajímalo by mě, kde se tento údaj vzal),  se rozhodne pro porod doma. Ale ihned dodává, že většina lékařů toto rozhodnutí označují jako hazard!

Zde se dostáváme k mé osobní zkušenosti s medii. Jelikož spolupracuji s Hnutím za aktivní mateřství, jako jedna z lektorek Porodních večírků, které jsou každý měsíc pořádány v Acentru, jsem byla oslovena, zda bych se nepodílela na reportáži, která má ukázat nestranný pohled na porodní problematiku. Přijel kameraman, redaktor a pomocník. Natáčení probíhalo asi hodinu, z toho samotný rozhovor trval asi 20 minut. Byla jsem spokojená. Řekla jsem vše, co bylo podstatné. Odpovídala jsem na jednoduché otázky, které působily opravdu nezaujatě.

Co bylo odvysíláno, mnozí vědí, ostatním posílám odkaz (celá reportáž začíná od 28. minuty):

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/213411000100210/

Bylo odvysíláno asi 10 vteřin z 20ti minutového rozhovoru. Chybělo toho hodně. Např. důvod proč jsem se rozhodla pro porod doma, jak jsem byla připravená, z čeho jsem měla obavu, jaký je názor zahraničních studií, jak to, že v zahraničí vše může fungovat a u nás ne.

Hláška paní redaktorky po odvysílání reportáže: „Názor matky, která rodila doma, už známe!“,  mě docela dostal. Opravdu by mě zajímalo, jak se dá z deseti vteřin určit, jaký mám na tak rozsáhlou problematiku názor.

Pan doktor měl prostor téměř 2 minut k tomu, aby mohl svůj postoj vyjádřit. Kdyby se jednalo opravdu o nestrannou reportáž, chyběla tomu minimálně jedna osoba, odborník na přirozené porody (např. dlouholetá porodní asistentka), která by měla stejně dlouhý vstup jako pan doktor. Případně mohl být přizván někdo, kdo by byl kompetentní poukázat na rizika spojená s nemocničním porodem. Nikdo takový přizván nebyl.

Co je výsledkem takové reportáže? Vůbec nic. Vše je jako dřív: většina matek spokojených, porodnice se prý zlepšují, některé matky rodí doma, přestože to zdravotníci nedoporučují. Žádný nový pohled na situaci, žádný podmět ke změně.

To, že výzkum prokázal, že až 50% žen volá o změnu v přístupu zdravotníků, o respektování a podporu rozhodnutí, vlastně nikoho moc nezajímá. Je potřeba se přizpůsobit většině, stejně jako tomu bylo po mnoho a mnoho let v ČR zvykem.

Po odvysílání reportáže, jsem byla požádána, abych skrze příběhy pro Ivanu, doplnila informace, které v reportáži uvedeny nebyly.

Pokusím se tedy nastínit, jak reálný rozhovor s redaktorem probíhal. Nebudu schopná si vzpomenout na vše, ale pokusím se o to nejdůležitější:

Proč jste nerodila své první dvě děti doma?

Protože jsem v té době neměla dostatek informací a ani jsem nevěděla, že je rodit doma možné.

Co Vás tedy vedlo k tomu, že jste rodila své třetí dítě doma?

Zejména zkušenost mé sestry, která žije v Anglii a rodila doma své dvě děti, mi otevřela oči. Uvědomila jsem si, že tato varianta je možná a patří mezi běžné nabídky služeb pro těhotné ženy v zahraničí. Říkala jsem si, jak to, že  o pár kilometrů za hranicemi, je toto možné a plně hrazeno pojišťovnou a u nás se jedná o záležitost krajně nebezpečnou?

Připravovala jste se nějak víc na porod v domácím prostředí, měla jste porodní asistentku?

Ano, měla jsem porodní asistentku, více jsem se informovala, četla, sledovala filmy s porodní tématikou. Zejména jsem využívala informace, doporučení a výzkumy, které jsou uveřejňované v zahraničí.  

Byl nějaký rozdíl mezi porodem doma a v porodnici?

Určitě. Větší intimita, soukromý, možnost naslouchat své intuici, což nebylo v porodnici možné. Přestože jsem zažila v porodnici poměrně hezké a jednoduché porody, stalo se mi například při porodu druhého syna, že jsem už potřebovala tlačit. Ale bylo mi řečeno, že nemůžu rodit na místě, kde se zrovna nacházím. Musela jsem se tedy obléct, přemístit na porodní sál, vylézt na porodní lůžko, počkat až přijde paní doktorka. Pak jsem teprve mohla rodit. Syn se narodil s velkou boulí na hlavě. A já jsem si tehdy říkala: „Opravdu jde personálu o zdraví rodičky a dítěte, nebo je pro ně přednější dodržování pravidel a řádu, který si nemocnice stanoví?“

Jak probíhal porod doma, kdo byl přítomen?

Byla jsem v koupelně v prvním patře, rodila jsem do vany. Rodina byla v přízemí. Byl přítomen manžel, porodní asistentka, děti, babička.

To zní jako taková rodinná oslava, muselo to být hezké..

Ano, bylo to krásné.

 

Měla jste strach, nebo nějakou obavu?

Neměla jsem strach z porodu doma. Měla jsem strach z toho, že by mě někdo donutil rodit v porodnici. Myslím tím systém nebo nějaký nátlak. Nemyslím tím zdravotní potíže, komplikace, na to jsem byla připravená. Měla jsem zajištěnou porodnici, chodila jsem na pravidelné prohlídky, na ultrazvuky, byla jsem připravená při komplikacích vyrazit okamžitě do porodnice.

Co se obav týče, má každá žena jiné. Představte si ženu, která potřebuje ke svému porodu cítit bezpečí a zázemí porodnice. A tuto ženu by systém nebo společnost nutila rodit doma…… Myslím, že by to pro ni byl velký stres, cítila by strach. Věřím, že by vynaložila veškeré úsilí na to, aby mohla nakonec rodit v porodnici.

Stejně tak žena, která se necítí v porodnici bezpečně a přesto je společností a systémem nucena k takovému porodu, zažívá velkou obavu a strach. A některé ženy vynaloží veškeré úsilí na to, aby se tomuto prostředí vyhnuly. A není se jim co divit, je to veskrze přirozené. Každá žena chce rodit v prostředí, kde se cítí bezpečně.

Ovlivnil domácí porod vzat s Vaším synem?

To, že jsme mohli být nepřetržitě spolu, velmi upevnilo náš vztah. Byli jsme na sebe absolutně napojení. Zejména první půl rok. Přesně jsem věděla proč pláče, co potřebuje. Neměla jsem žádné poporodní deprese. Byla to harmonická souhra dvou bytostí. Musím říci, že to bylo jiné než u starších dětí a velmi mě mrzí, že jsem toto poznání neměla už s nimi.

………………………………………………………………………………………………

Závěrem musím říci, že by mělo být v zájmu nás všech prosazovat svobodu a možnost volby. Nikdy nevíme, kdy se nesvoboda a prosazování zájmů protistrany obrátí proti nám. Jestliže se v naší rádoby demokratické zemi prosadila svoboda i u jiných kontroverzních témat, jako jsou potraty, antikoncepce, homosexuální vztahy atd., nevidím důvod, proč by neměla nastat svoboda a možnost volby i v oblasti porodnictví. A pak budou mít ženy možnost výběru místa k porodu, jako tomu je ve vyspělých západních zemích: velká porodnice, malá porodnice, porodní dům s lékařskou péčí, porodní dům vedený výhradně porodními asistentka, porod doma.

Přála bych to nám všem!

Kateřina Juřenčáková

Členka Hnutí za aktivní mateřství

 

Více o Hnutí za aktivní mateřství:  http://iham.cz/