Připravme se na orlí let

Končí vánoční čas a začal nový rok 2016. Odstrojovala jsem stromeček a vánoční výzdobu, nejmladší syn mi u toho pouštěl koledy, tak jsme si ještě užili atmosféru Vánoc, abychom mohly plně přejít do nového roku.

A jelikož jsem se po delší době vrátila ke čtení S.N. Lazareva, vkládám úryvek z jeho 7. knihy, který mě pro vstup do nového období zaujal:

„Před několika lety jsem v televizi sledoval unikátní záběry ze života zvířat. Ukazovali mladá orlí mláďata, nacházející se v hnízdě na kolmém útesu ve výšce několika seti metrů, kde za okrajem hnízda je jistá smrt. V životě mláděte jsou jen 2-3 dny, kdy dospěje, nabere síly a bude připraveno na let, tzn., že musí vyjít vstříc možné smrti a letět. Nemotorně se přibližuje k okraji hnízda a zastaví se před nepoznaným, potom rozevře křídla a vrhá se dolů. Z nešikovného, nedokonalého ptáčete se v mžiku mění na silného a krásného ptáka. Před tím, než odletí, musí pocítit let uvnitř sebe. Když k tomu nedojde, po opuštění hnízda ptáče chaoticky mává křídly. Ale propadá se stále níže, musí zformovat pocit letu aspoň v tu chvíli, zatímco padá. Některá ptáčata nestihnou zachytiti tento pocit a zabijí se nárazem o kameny.

Většině z nich je ale nakonec umožněno letět. Ale to ještě není všechno. Unikátní záběry umožňují  vidět některá ptáčata, která zůstala v hnízdě. Bojí se. Strach ubíjí pocit letu, který se rozvíjí v jejich duši a který jim pomůže získat nový život. Pokud ve dvou zbývajících dnech neopustí hnízdo, jsou odsouzeni. Na pocit letu je uvolňováno ohromné množství energie a trvá jen krátké období. Pak orlice, aby zachránila své ptáče, dělá vynuceně to, co by mělo ptáče udělat dobrovolně: vyhazuje ho z hnízda. A opět vzácné záběry ukazuji: neočekávaný impuls matky a měkký bezbranný chomáček, padající do propasti, chaoticky mává křídy, aby se vyhnul přibližující se smrti. Co uvidí a pocítí nyní? Přibližující se kameny, smrt a strach, který propukl v duši? Nebo matku, která ho shodila do propasti? Dokáže pocítit lásku k matce? A na tom, zda pocítí – strach nebo lásku, – závisí jeho další osud. Křečovité máchání křídel je bezvýsledné, ptáče už překonalo velkou část vzdálenosti, dělících ho od země, ale na jednou se stane zázrak, vnitřně přestává lpět na životě, mizí strach a křečovité plácání. Křídla přestávají tlouct, tuhnou a začíná plachtění.  Nějakou dobu setrvává v přízemním letu, ale pak sebevědomě zamává křídly, a začíná nabírat výšku.

 Abychom získali život, je potřeba, abychom byli připraveni na jeho ztrátu, obracejíce se v tomto okamžiku k lásce. Ať už zjevně či nezjevně zažíváme v životě takové situace. V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy musí vykročit k Božskému a zapomenout na lidské. A na to jsou uvolňovány ohromné porce energie. Ale člověk se bojí rozloučit se svým štěstím. Přesvědčuje se, že vždy se stihne obrátit k Bohu. K Bohu je možné obrátit se v jakémkoliv okamžiku. Ale dnes může být tento přechod snadný a šťastný, zítra mučivý a nebezpečný, pozítří můžeme získat Božské jen tehdy, když se rozloučíme se životem….

A nakolik každý den směrujeme k Bohu a lásce, natolik mizí strach z naší duše, a rozvíjí se pocit letu, který nám pomůže v rozhodujícím okamžiku přejít k novému životu a snadno se rozloučit s tím starým.“

V tomto období k nám směřuje spoustu vesmírné energie k tomu, abychom mohli dělat důležité kroky. Poznali Božské v sobě, osvobodili se od starých nefunkčních programů, prozářili láskou svoji duši i tělo a připravili se k letu.

Před pár dny jsem měla sen. Byla jsem nemocná, měla jsem rakovinu. Byl to velmi silný a živý sen. Zažívala jsem pocity bezradnosti, strach a bezmoc.

Ve chvíli, kdy jsem se začala utápět v těchto pocitech, spadla nám v ložnici mandala pro rok 2016, kterou jsem si ten den namalovala. Všichni jsme se v šoku probudili. Šla jsem si lehnout do postele dětí, protože jsem v ložnici neměla místo a znovu usnula. Ve snu jsem přemýšlela, jak se mám vyléčit a najednou mi to došlo. Vylezla jsem na největší kopec, roztáhla ruce a zakřičela: „Ty mě nedostaneš, nemám z tebe strach! Ať se stane cokoliv, věřím v lásku Hospodina!“ A tu chvíli jsme se uzdravila, cítila jsem, jak mi tělem proudí ozdravující energie, která léčí každou buňku v mém těle.

Přeji, aby se nám rokem 2016 podařilo proletět bez strachu a s láskou, jako odvážným orlům

S láskou

Kateřina Juřenčáková

www.zenaluna.cz