Pouť, půst a modlitba jako lék

Patřím mezi ty, které baví na sobě pracovat. Přivedlo mě k tomu zejména vážné onemocnění, z kterého jsem se prostě chtěla uzdravit. Pochopila jsem, že v sobě nosíme příliš mnoho nezpracovaných témat a programů, které je potřeba rozpouštět, proměňovat, transformovat.

Přečetla jsem na toto téma mnoho knih, prošla workshopy a semináře, ale zejména ráda objevuji vlastní metody léčení a práce na sobě. Pokud mě zaujme některý léčitel, spisovatel či duchovní učitel, beru si jen základní informace a ostatní se snažím najít v sobě. Je to zábavné a poznávám lépe své vnitřní skryté možnosti. 

Proč to píši. Je to asi tři roky, kdy se mi do ruky dostaly první knihy od známého ruského filozofa, léčitele a spisovatele S. N. Lazareva. Jeho knihy mě nadchly a začala jsem na sobě velmi pracovat. Procházela a čistila jsem své myšlenky, přístupy, touhy. Byla to usilovná práce a cítila jsem, že se rychle posouvám a očišťuji své tělo i emoce.

Byl teplý letní den, kdy jsem se rozhodla, že pojedu do Prahy, zajdu si do kostela a budu na očišťování dále pracovat. Ale přijela jsem na cestu a tam byla cedule UZÁVĚRKA – ZÁKAZ VJEZDU. Nemohla jsem jet dál. A brzy jsem pochopila, že tato uzávěrka patřila přímo mně. Přišlo období, kdy nebylo možné se posouvat. Vše bylo najednou těžší, přicházelo období, kdy bylo potřeba žít a ne čistit. A nebylo to vždy úplně jednoduché. Až jsem se dostala do fáze, kdy mi bylo jasné, že mi žádná z metod nepomůže. Že přišlo období, kdy je potřeba to prostě vydržet. Nenechala jsem se tím pohltit, protože jsem věděla, že to prostě skončí a opět přijde období světla. V tomto období „temna“, jsem hledala nové možnosti, jak z toho ven co nejrychleji. Cítila jsem, že pokud je moje tělo dlouhodobě vystavováno pohodlí a komfortu, přestává mi být po psychické stránce dobře. Měla jsem všechno. Zdraví, krásnou, spokojenou rodinu, práci, která mě naplňuje, a přesto jsem cítila nespokojenost. Vzpomněla jsem si na větu: Když tě Bůh chce potrestat, splní ti každé přání :)

Pochopila jsem, že potřebuji častěji vystupovat ze své „komfortní zóny“. Pomohlo mi, že jsem se vydala na pouť, postila se, pomáhalo mi běhání a velmi mi pomáhala sauna a následné ochlazování v ledové lázni. V té době jsem se snažila v sauně vydržet co nejdéle, ale když teplota přesáhla určitou hranici, zaplavovaly mě návaly vzteku a agresivity. Měla jsem často chuť se svléknout ze své kůže jako had a celá se obnovit.

Pouť mě přivedla na nové myšlenky a obnovila moje vnitřní sily. Vzpomínám na jeden náročný okamžik, kdy jsem se asi hodinu prodírala lesem, který několik dní přede mnou rozjezdili těžbaři. Bylo mi z toho smutno, úplně zničený les plný bahna. A já se tím potřebovala nějak přebrodit. Chvílemi mi bylo do pláče. Když už jsem nevěděla kudy dál, objevila se přede mnou malá kamenná kaplička s pannou Marii. Byla vydlážděná a bylo to jediné místo, kde se dalo zastavit, sednou si, občerstvit se a načerpat novou sílu. Zpětně jsem si uvědomila, že je to opět ukázka toho co mám udělat, když nevím kudy kam. Zastavit se, pomodlit se a věřit, že mne vede vyšší síla. Pár metrů za kapličkou bahnitá cesta končila a vstoupila jsem na prozářenou louku. Teď už vím, že mi Marie poslala zprávu: „Období temna končí, už jen pár metrů….“ Také jsem si vzpomněla, jak jsme jednou s Luckou Groverovou, dětmi a  společným přítelem vytvářeli mandlu panně Marii na blátivém poli. Vnímala jsem to jako úžasnou zprávu, že i v bahně můžeme najít ráj.

Knihy od Lazareva jsem nějakou dobu nečetla, až na Vánoce se ke mně dostala další jeho kniha. Jelikož období světla se vrátilo již v polovině minulého roku a já mám opět otevřenou duchovní cestu, pustila jsem se se zvědavostí, do prokousávání jeho myšlenkami a zkušenostmi. Jeho přístupy se nedají popsat na několika řádcích, sám napsal asi 13 knih a v každé se dají najít velmi zajímavé informace. Přesto se chci o jednu zkušenost podělit.

Příjemně mě potěšilo, když jsem četla o jeho metodách léčení, které popisují to, čím jsem si prošla. Tedy lidskou potřebu vystupovat ze své „komfortní zóny“, což nám pomáhá vystupovat ze zavedených stereotypů osobních i myšlenkových a tím léčit své tělo, emoce, myšlení.

Velmi mě zaujalo jeho nadšení pro saunování. U Rusů to asi nebude nic neobvyklého, ale jeden jeho pokus mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla ho vyzkoušet. Tvrdil, že pokud se nám děje něco nepříjemného a my se v tu chvíli začneme modlit, dokážeme agresi, strach, nepříjemné pocity, ale i nemoci přetransformovat. Popisoval, že to vyzkoušel v sauně, kdy už mu bylo takové vedro, že to nemohl vydržet, začal se modlit a najednou mohl v sauně být několikanásobně déle.

Přestože jsem na saunování zvyklá, obvykle zůstávám 20 minut, věděla jsem, že pokud zůstanu déle, začne se objevovat neovladatelná agrese a vztek. Vyzkoušela jsem tedy, co to udělá, pokud se objeví negativní emoce a já se místo projevů vzteku začnu modlit. Modlila jsem se Otčenáš a Zdrávas, protože na nic jiného bych si v tom vedru stejně nevzpomněla. Výsledek byl naprosto neuvěřitelný. Vydržela jsem v sauně asi jednou tak déle. Můj muž se bál, jestli jsem se nezbláznila a přišel se zeptat, jestli jsem v pořádku. Já jsem měla v sobě hluboký mír a klid a cítila jsem ochranu, bylo vše v pořádku. Ze sauny jsem vyšla ne proto, že bych to už nemohla vydržet, ale proto že už jsem nevěděla, co víc se modlit. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost.

Hloubku modlitby a její pomoc v těžkých situacích znám. Ale nenapadlo mě, že by efekt mohl být tak jasný až hmatatelný. Je to pro mě nová zkušenost.

Rozhodla jsem se o svůj příběh podělit. Pokud máme vnitřní boles, zažíváme období temna, nástroje, které nám mohou pomoci jsou: pouť, půst a modlitba. Pomohou nám vystoupit a podívat se na náš život z jiné perspektivy. Vnitřně cítím, že všechna náboženství světa či přírodní kulty vedou k jedné podstatě. Necítím konflikty mezi jednotlivými duchovními cestami, protože jdeme společně do otevřené náruče nekonečné lásky.

S otevřeným srdcem

Kateřina Juřenčáková

www.zenaluna.cz